Příprava na výmalbu pokojů na faře nezačíná barvou a štětcem, ale trpělivým hledáním. Společně s restaurátory a za konzultací s odborníky z Národního památkového ústavu jsme se pustili do práce, která je na první pohled nenápadná: jemně jsme si „zaškrábali“ do starých nátěrů. Cílem není zdi přepsat, ale najít tu správnou vrstvu, která stojí za zachování a obnovení.
Taková práce je překvapivě meditativní. Člověk pomalu odkrývá jednu barevnou vrstvu za druhou a zjišťuje, že každá z nich patří jinému času, jinému vkusu, jinému životu domu. Zatím se zdá, že nejvýrazněji promlouvá vrstva secesního zdobení, která má šanci stát se základem budoucí obnovy.
Vrchní vrstva maleb hovoří o časech nedávných – o životech, které si ještě dokážeme představit. Barvy a tvary vyprávějí příběhy relativně blízké paměti: o opravách, které měly být rychlé, o snaze dům udržet v chodu, o každodennosti, která nepotřebovala velkou estetiku, ale hlavně funkčnost. Střední vrstva už patří času vzdálenějšímu. Tady se objevuje proměnlivost vkusu i životů, které se pomalu ztrácejí z lidské paměti. Barvy jsou tlumenější, ornamenty někdy překryté, někdy jen naznačené. Je to prostor mezi vzpomínkou a zapomněním – místo, kde staré hlasy ještě znějí, ale už je musíme poslouchat pozorněji.
A pak jsou tu nejhlubší vrstvy. Tam se skrývají stopy po světech, které už téměř zmizely. Jsou to fragmenty barev, otisky štětců, drobné zbytky ornamentu. Tiché rozhovory dávných rukou, které kdysi dům zdobily, aniž by tušily, že jejich práce bude po staletích znovu hledána.
Při rozhodování se snažíme ctít památkářské hledisko. Nejde o to odhalit za každou cenu tu nejstarší vrstvu, ale vybrat takovou, která je dochovaná, kompaktní a zároveň výtvarně zajímavá. V našem případě se tak postupně rýsuje obnova svrchní secesní vrstvy výmalby, která se dochovala v poměrně dobré kvalitě a která dává místnostem jasný rytmus a charakter.
Krok za krokem se tak začíná znovu objevovat podoba bývalého bytu faráře ve stylu venkovské secese – střídmé, ale citlivé výzdoby, v níž se potkává řemeslná dovednost s jemným ornamentem a barevností přelomu 19. a 20. století. Je to návrat k době, kdy i venkovské interiéry nesly estetickou ambici a kdy zdobená stěna nebyla luxusem, ale přirozenou součástí obytného prostoru.