Při obnově fary se často snažíme dohledat, jak vypadaly její prostory v minulosti a kdo v nich žil. Není to vždy snadné. Po druhé světové válce došlo k vysídlení původního obyvatelstva a s ním se z krajiny vytratila také velká část paměti místa. Mnoho věcí bylo rozkradeno, zničeno nebo jednoduše zmizelo. S předměty odešly i příběhy, které je kdysi provázely.
O to větší radost máme z každého setkání s potomky bývalých obyvatel Semněvic. Každá návštěva přináší drobné střípky minulosti – vzpomínky, fotografie nebo vyprávění, která pomáhají doplnit obraz života, jenž zde kdysi plynul. Nedávno nás potěšila návštěva rodiny Bulke, se kterou jsme si dlouho povídali o starých časech. Kromě vzpomínek jsme od nich dostali také nové obrazy do našeho rodícího se archivu. Velmi si toho vážíme.
Dnes k nám dorazil také milý pozdrav od Brigitte Domke, jejíž předkové v Semněvicích žili. Postupně tak doplňujeme další obrázky, příběhy a drobné vzpomínky. Někdy se zdá, jako by se mezi minulostí a přítomností začala pomalu klenout pestrobarevná duha. Každé nové svědectví přidá další odstín do jejího spektra.
A tak se přes slunce i kapky deště tato duha znovu zvedá nad místem, kde kdysi žili lidé mnoha osudů. Fara díky těmto setkáním znovu ožívá – nejen opravami zdí a střech, ale především návratem vzpomínek.
