Letošní zrání jablek mělo zvláštní průběh. V létě téměř nepršelo, jablíčka zůstávala dlouho malá a mnohá opadávala ještě dřív, než stačila dozrát. Zdálo se, že úroda bude velmi skromná.
Záchrana přišla až s deštivým podzimem. Stromy znovu nabraly sílu, jablka dorostla do pěkné velikosti – a červíci měli konečně do čeho se pustit. Tak už to v zahradě chodí: když je radost ze zrání, málokdy ji má člověk úplně sám. Nakonec jsme letos vylisovali 120 litrů moštu. Moštujeme tradičně v Moštárna Úherce, kam vozíme naši úrodu už několik let.
Obvykle mošt na faře zmizí během několika dnů – vždycky se najde někdo, kdo se zastaví na sklenku. Letos bychom ale rádi zkusili malý experiment: spotřebu trochu rozložit v čase. Snad se podaří pár lahví uchovat i na vánoční dárky pod stromeček a také na sklenku pro poutníky a poutnice, kteří během roku zavítají na faru. Mošt má totiž jednu krásnou vlastnost: není to jen nápoj.
Je to zahuštěné léto ve sklenici, které může zahřát i uprostřed zimy.