Při obnově fary se občas objeví věci, které na první pohled působí nenápadně – několik listů papíru, staré poznámky, úřední zápisy. Přesto mohou mít velkou hodnotu. Tentokrát jsme narazili na písemnosti, které pravděpodobně souvisejí s dobou, kdy faráři vykonávali ve školách inspekční a dozorovou činnost.
Dnes si to už jen těžko představujeme, ale ještě v 18. a 19. století byl farář v mnoha venkovských obcích důležitou autoritou také ve školství. Dozoroval výuku náboženství, často se podílel na kontrole práce učitelů, někdy dokonce vedl školní kroniky nebo zapisoval zprávy o stavu výuky. Škola a fara tehdy tvořily přirozené centrum vzdělanosti obce.
Objevené písemnosti jsou pro nás cenným pramenem k poznání tehdejšího života. Zachycují drobné poznámky, úřední formulace i jazyk doby, která už je dnes vzdálená. Zároveň ale otevírají mnoho otázek. Bude ještě potřeba hodně času a archivního studia, abychom tyto dokumenty dokázali propojit s konkrétními jmény, osudy a událostmi, které se na faře i ve zdejší škole odehrávaly.
Zajímavostí je také samotná podoba textu. Některé části jsou totiž psány kurentním písmem, starým německým rukopisem, který se používal ve střední Evropě přibližně do první poloviny 20. století. Pro dnešního čtenáře je tento způsob psaní velmi obtížný – jednotlivá písmena mají jiné tvary než v moderní latince a často splývají do dlouhých, rytmických tahů. Čtení kurentu je tak trochu detektivní práce: člověk postupně rozpoznává jednotlivé znaky, skládá slova a snaží se porozumět jejich významu.
Přesto má kurent zvláštní estetiku. V rukopisech zkušených písařů připomíná téměř kaligrafii – proud plynulých linií, které nesou nejen informaci, ale i osobní rukopis člověka, jenž text zapisoval.
Možná se nám časem podaří rozluštit více. Každý takový dokument totiž může přiblížit konkrétní lidské příběhy: farářů, učitelů i dětí, které tehdejší školu navštěvovaly.
A právě v tom spočívá kouzlo podobných nálezů. Z několika zaprášených listů se může postupně začít skládat živý obraz jednoho zapomenutého času.