Na faře v Semněvicích pokračuje zaměřování a stavebně-historický průzkum pod vedením doc. Michaela Rykla a Ing. arch. Martina Kolovského. Tentokrát se pozornost soustředila vzhůru – na půdu a na barokní krov, který v sobě nese nejen původní konstrukční logiku, ale i stopy pozdějších zásahů a úprav.
Mohlo by se zdát, že po všech dosavadních objevech už nás zde nic nepřekvapí. Jenže staré domy si vždycky nechávají něco pro sebe a vydávají to teprve tomu, kdo se umí dívat opravdu pozorně. I tentokrát se ukázalo, že historie nepřestává mluvit. Jen nemluví nahlas. Promlouvá drobnými znameními, nenápadnými stopami, detaily, které by bylo snadné přehlédnout.
Na krovu se tak objevily například čerstvě rozpoznané stopy po práci tesařského mistra – dokonce i jeho podpis. Jinde se zase ukázaly téměř neviditelné známky dávné chyby při zaměřování a tesání trámových zádlabů. Právě takové momenty jsou na stavebně-historickém průzkumu fascinující: člověk nestojí jen před konstrukcí, ale před otiskem myšlení, rozhodování, zkušenosti i omylu těch, kdo zde pracovali před staletími.
Tesařské prvky navíc nesou dřevo pokácené v roce 1739. Krov tak není jen technickým řešením, ale živým svědectvím konkrétní chvíle, konkrétní práce a konkrétních lidí. V jeho trámech je uložen čas – ne jako abstraktní dějina, ale jako přesně čitelná stopa lidských rukou.
Průzkum půdy a krovu znovu připomíná, že obnova fary není jen opravou stavby. Je také trpělivým učením se číst její řeč. A ta bývá často ukryta právě tam, kam běžný pohled sotva dohlédne – vysoko pod střechou, v tmavém dřevě, v jednom zářezu navíc, v nenápadné značce, v podpisu, který přečkal téměř tři století.