Příběh loga fary v Semněvicích nezačíná v grafickém studiu ani u kreslicího prkna. Začíná mnohem dříve – v tichém prostoru symbolů, které lidé po staletí vkládali do znaků, monogramů a znamení, aby jimi vyjádřili něco, co se slovy vyjádřit nedá úplně.
Základním kamenem tohoto loga je mariagram – starobylý monogram složený z písmen A a M, který v křesťanské tradici připomíná jméno Marie. Nejde však jen o jméno. Mariagram je obrazem vztahu: lidské otevřenosti vůči tomu, co člověka přesahuje. V mnoha historických kostelech jej nacházíme vytesaný do kamenů, vyšitý na látkách nebo skrytý v architektuře oltářů. Je to znak tiché přítomnosti, která nepoutá pozornost okázalostí, ale vytrvalostí.
V semněvickém logu se mariagram proměňuje. Písmena se rozestupují, natahují do prostoru a vytvářejí tvar hor. Najednou už nejde jen o monogram – je to krajina. Linie stoupají vzhůru, lámou se a znovu pokračují. Připomínají horský hřeben, po němž se jde jen pomalu, krok za krokem. Není to cesta po pohodlné vrstevnici, kde by člověk kráčel bez námahy. Je to pouť, která vede chvíli nahoru, chvíli dolů, někdy po ostrém kameni, jindy po měkké hlíně.
Tato dynamika není náhodná. Každá fara je totiž místem pohybu – duchovního i lidského. Přicházejí sem lidé v radosti i v pochybnostech, někdy na vrcholu svého života, jindy v údolí. Logo proto není statický znak. Je to linie života, která připomíná, že cesta k výšinám nikdy nevede přímo.
V těchto liniích se ale skrývá ještě jeden příběh.
Když se na logo podíváme pozorněji, objevíme v něm čtyři iniciály. Nejsou napsány přímo, ale jsou vepsány do křivek, jako když se v mapě skrývají siločáry krajiny.
A – Antonín
M – Milada
M – Markéta
V – Vojtěch
Čtyři písmena, čtyři lidské osudy. Čtyři životní cesty, které se v jednom bodě setkávají a vytvářejí společné pole působení. Jako v přírodě, kde se siločáry různých energií protínají a navzájem zesilují. Každý z těchto životů má svůj vlastní směr, své tempo i své otázky. Teprve dohromady ale vytvářejí synergii, díky níž může celé dílo stát pevně a přirozeně.
Logo je proto nejen znakem místa, ale také mapou vztahů. Připomíná, že žádná fara není jen budova. Je to živý organismus tvořený lidmi, jejich prací, jejich nadějemi i jejich vytrvalostí.
Když se pak pod horami v logu objeví jednoduchý nápis FARA SEMNĚVICE, jako by se celý obraz uzemnil. Hřebeny symbolů se opírají o pevný základ skutečného místa – staré fary, která stojí v krajině už po staletí a která dnes znovu hledá svůj smysl.
Logo tak není jen grafický znak. Je to tiché vyprávění o cestě.
O cestě, která vede vzhůru i dolů.
O cestě rodiny, která se rozhodla nést společnou odpovědnost.
O cestě domu, který se znovu otevírá lidem.
A především je to připomínka něčeho, co chceme na faře v Semněvicích pěstovat a rozvíjet: schopnost být pozorní ke znamením doby. Naslouchat jim pečlivě, bez spěchu, tak jako poutník naslouchá větru na horském hřebeni.
Protože někdy právě v těch nejjemnějších liniích – v nenápadném znaku, v tiché křivce, v drobném symbolu – začíná příběh, který teprve čeká na své pokračování