Dokončujeme další etapu proměny místa, které dlouho připomínalo jen bolestné svědectví opuštěnosti. Mezi kamením, odpadem a zarostlými kouty zbořených tří stodol jsme před lety začali hledat něco, co tam ještě nebylo – představu. Zahradu plodů. Prostor, kde se potkává krása s užitkem, péče s představivostí. Tento víkend jsme téměř dokončili třídění a odstraňování zbytků starého ne-řádu. Možná se nám podaří do konce prázdnin připravit celý pozemek tak, aby na podzim mohly přijít první stromy a keře. Na jaře pak záhony. Ale už teď se tu děje něco důležitého.
Tahle práce je víc než jen fyzická námaha. Je to malý trénink vytrvalosti – a snad i víry. Víry, že svět nemusí zůstat takový, jaký je, jen proto, že jsme si na něj zvykli. Že je možné nejen snít, ale sen také kultivovat.
A to slovo není náhoda. Kultura totiž znamená trvalou a soustavnou péči – o prostor, o lidi, o budoucnost.
Zahrada plodů totiž není jen o úrodě. Je o čase, o trpělivosti a o vztahu mezi člověkem a zemí. O tom, že to, co dnes zasadíme, ponese plody možná až těm, kdo přijdou po nás. Je to dřina. Ale kde jinde by měla začínat naděje než právě tam, kde už to ostatní vzdali?
