Kdysi, při přípravě na zkoušku z pomocných věd historických, jsem se učil poznávat paleografii – tajemství starého písma. Luštění dobových škrabopisů v paleografické čítance byla práce plná trpělivosti a potu. Staré rukopisy člověku kladou odpor: písmo je nejasné, inkoust vybledlý, tvary písmen se proměňují podle ruky pisatele i podle doby. Vedle samotného čtení mě však vždy fascinovalo něco jiného – svět, který se kolem písma otevírá. Materiály, na které se psalo, techniky, jimiž se psalo, i významy, které se za jednotlivými znaky skrývají. Podobnou zkušenost jsme nečekaně zažili i při obnově fary v Semněvicích. Když jsme nejprve odstranili nánosy odpadu a postupně vyklučili prales náletových dřevin v okolí budovy, začaly se na zdech a různých zákoutích objevovat nápisy, které byly dlouho skryté.
Na první pohled jsem většinu z nich zařadil do prosté kategorie bezduchého vandalství. Postupně jsem si však začal uvědomovat, že před námi vlastně stojí zvláštní kulturní sbírka. Sbírka stop lidských emocí, přání, tužeb a okamžiků, které někdo kdysi cítil potřebu zaznamenat.
Nápisy na zdech nejsou jen čmáranice. Jsou drobnými otisky doby, ve kterých se odráží jazyk, humor, imaginace i vnitřní svět jejich autorů. Někdo zde zanechal jméno, jiný symbol, někdo prosté vyznání či kresbu. Každý takový znak je malým pokusem vzdorovat pomíjivosti. Není náhodou, že je písmo odedávna spojováno s představou trvání a věčnosti. Dokáže totiž archivovat myšlenku. Staří Římané to vyjádřili známou sentencí Littera scripta manet – psané slovo zůstává.
Postupně jsem si začal s těmito znaky pohrávat, hledat jejich možné významy a souvislosti. Některé jsou prosté, jiné překvapivě symbolické, někdy dokonce poetické. Znaky, které jsem zpočátku považoval jen za bezvýznamné škrábance, začaly najednou promlouvat. A tak vás zveme do malé, trochu nečekané sbírky, kterou bychom s nadsázkou mohli nazvat Semněvická paleo-epigrafická galerie. Najdete v ní stopy erotiky i touhy, alegorie, drobné kresby i vzkazy, které přežily své autory. Je to galerie spontánní, neplánovaná a svým způsobem velmi lidská.
Neváhejte se na ni dívat vlastním pohledem – a přidávat i své interpretace. Někdy totiž právě různost čtení odhalí, kolik příběhů může být ukryto v jediném znaku.