Jednou z památek, které nám v Semněvicích obzvlášť leží na srdci, je místní socha sv. Jana Nepomuckého. Jde o pozdně barokní dílo plzeňského sochaře Karel Legát, vytvořené kolem roku 1747, jak naznačuje chronogram na podstavci. Podle starších zpráv byla socha kdysi signována nápisem „Carl Legát in Pilsen“. Tento podpis se však v průběhu času ztratil. Přesto máme k dispozici několik cenných archivních zmínek, které nám pomáhají její příběh alespoň částečně rekonstruovat.
V Knize popisů náboženských soch a křížů z roku 1835 (uložené v Státní okresní archiv Domažlice) se uvádí, že z kamene vytesaná socha s velkou plechovou lucernou stála „ve středu Janovy zahrádky“.
Socha byla pořízena na náklady semněvického faráře Maxmilián Werner, který zde působil v letech 1747–1766. Později se stal arciděkanem a vikářem v nedalekém Horšovský Týn. S rodinou tohoto kněze je spojena i další památka: v kostele sv. Jiří v Semněvicích se dochoval náhrobek jeho matky Anny Marie Wernerové z roku 1749, dnes evidovaný jako kulturní památka. Na čelní straně podstavce sochy se nachází rytý latinský nápis v obdélném poli s obloukovitě vykrojenými rohy:
strVXerat / effIgIes per Me / te SanCte Ioannes / seD VoLIs / aVXILIo nos / refoVere pIo
Chronogram v textu zároveň ukrývá letopočet 1747, tedy rok vzniku sochy. Volně lze nápis chápat jako prosbu: „Podobu jsem sice nechal zhotovit já, svatý Jane, ale ty nás svou zbožnou pomocí ochraňuj a posiluj.“
Dnes však tato krásná barokní památka stojí na samé hranici svých sil. Proto se snažíme podniknout další kroky k její záchraně. V současnosti probíhá řízení o prohlášení sochy za kulturní památku na Ministerstvo kultury České republiky, v jehož čele stojí ministr Martin Baxa. Zároveň jednáme s restaurátory a kameníky o možnostech odborného zásahu. Bohužel vše postupuje velmi pomalu. Je dokonce možné, že socha má před sebou poslední zimu ve svém současném stavu.
Při pátrání v archivech Národní památkový ústav jsme navíc zjistili, že už v roce 1979 byl její stav hodnocen jako velmi špatný. V tehdejší době však často chyběla vůle podobné drobné památky chránit a udržovat. Desítky let tak socha stála téměř bez péče. Dnes je situace jiná. Vůle památku zachránit tu je.
Teď zbývá doufat, že má svatý Jan – vytesaný z místního pískovce – dostatečně tuhý kořínek, aby ještě nějaký čas vydržel. A že se podaří spojit lidskou péči s trpělivostí kamene, aby tato barokní památka mohla zůstat součástí semněvické krajiny i pro další generace.
