Kdysi obývaná a vybavená fara se ve druhé polovině 20. století proměnila v prostor vybydlený a jen řídce obývaný. Předměty, které kdysi tvořily přirozenou součást jejího života, začaly mizet. Některé v lepším případě odešly do světa – aby sloužily a „dělaly parádu“ jinde, byť už na nepůvodním místě. Jiné věci byly zničeny, rozbity nebo nenávratně ztraceny.
O to větší překvapení přišlo, když se nám podařilo dohledat původní kachlová kamna z inventáře fary. Jejich stopa vedla až na Moravu. A tak jsme se za nimi vydali.
Včera se kamna vrátila domů. Jejich stav zatím nedovoluje velké závěry. Uvidíme, co se z nich podaří zachránit. Pokusíme se je očistit, znovu sestavit a dát jim alespoň část jejich někdejšího lesku. Ale především bychom jim rádi vrátili to, co bylo jejich skutečným smyslem – teplo, které kdysi prostupovalo zdmi semněvické fary.
Možná je to příběh trochu smutný. O věcech, které byly odvezeny, rozptýleny a ztratily svůj domov. A možná je zároveň radostný – protože alespoň některé z nich se mohou vrátit. A někdy stačí právě takový návrat, aby se dům začal znovu nadechovat života.