Skoro to už vypadalo, že se letos v zimě na faře moc neohřejeme. Nakonec jsme to ale dohnali. O víkendu jsme zpracovali přibližně 25 m³ dřeva. Je to pořádná dřina, i když nám tentokrát vydatně pomohla zapůjčená technika.
Při takové práci se člověku snadno vracejí vzpomínky. Pamatuji si, jak jsme jako kluci s dědou zpracovávali dřevo v lese. Kozy, pila a sekera – to byly tehdy veškeré výdobytky civilizace. Dřevo vonělo pryskyřicí, ruce bolely a člověk měl pocit, že dělá něco velmi prostého a zároveň důležitého. Na faře je to vlastně podobné. Dům potřebuje péči stejně jako zahrada nebo sad. A teplo v kamnech není samozřejmost – je to výsledek mnoha hodin práce, které často zůstávají skryté za zdmi.
Až se nás zima zeptá, co jsme dělali přes rok, budeme mít odpověď připravenou. Rádi vám ji někdy v teple fary povyprávíme.
Velké poděkování patří Miladě Kolářové a Markétě Kolářové – společně jsme si o víkendu pěkně zavzpírali.
