Při obnově fary si stále více uvědomujeme jednu věc: staré domy nevznikaly jen z kamene a dřeva. Vznikaly především z rukou řemeslníků, kteří své práci rozuměli a vkládali do ní zkušenost, trpělivost i osobní čest.
Proto máme velkou úctu k tradičnímu řemeslu. V dobré ruční práci se totiž skrývá něco, co se nedá nahradit strojem ani rychlou výrobou – fortel, znalost materiálu, cit pro detail a poctivá píle. Každý dobře vykovaný hřeb, závěs nebo kování je vlastně malým podpisem člověka, který ho vytvořil.
Na vesnici býval kovář jednou z klíčových postav místního života. Koval nástroje, opravoval pluhy, vyráběl kování pro vrata a dveře, podkovával koně. Jeho práce byla přirozenou součástí každodennosti – a zároveň nesla vysokou míru řemeslné zručnosti. Dnes se takové dovednosti pomalu vytrácejí, a právě proto si každého dobrého řemeslníka vážíme o to víc.
Na faře se teď chystá další drobný krok v obnově. Do renovovaných farních vrat se vrací kované prvky, které ponesou otisk ruky současného kováře. Je nám velkým potěšením, že právě tato práce vzniká ve spolupráci s Miroslavem Skallagrím Lízalem
Možná si toho běžný návštěvník ani nevšimne. Ale my víme, že v těchto detailech se skrývá něco důležitého: pokračování řemeslné tradice. A tak se do dřeva a železa farních vrat zapisuje další jméno. A spolu s ním i vědomí, že ještě několik dalších desetiletí – možná i století – ponese toto místo tichý otisk kovářovy ruky.