Ve dnech 22.–31. července jsme na faře v Semněvicích uspořádali ve spolupráci s INEX – Sdružení dobrovolných aktivit mezinárodní dobrovolnický workcamp. Do Semněvic tak na několik dní přijel malý kousek světa – dobrovolníci z Irska, Turecka, Španělska, Itálie, Francie, Maďarska, Německa, Belgie, Rakouska i z Příbrami. Společně jsme pracovali, sdíleli čas u jednoho stolu, poznávali okolí Semněvic a na několik dní vytvořili společenství lidí, kteří se předtím většinou vůbec neznali.
Na tyto báječně prožité dny bychom zde rádi uchovali obrazovou vzpomínku. Protože fotografií i zážitků je opravdu mnoho, rozdělíme celé ohlédnutí do tří příspěvků. Ten dnešní je věnován především práci – tomu tichému a často nenápadnému úsilí, které postupně proměňuje prostor fary a jejího hospodářského zázemí. Práce probíhala vždy ve dvou blocích – dopoledním a odpoledním tříhodinovém. Po šesti pracovních dnech následoval jeden den volna. Tento rytmus vytvářel zvláštní rovnováhu mezi námahou a odpočinkem a umožnil, aby práce zůstala společným dobrodružstvím, nikoli jen povinností.
Dobrovolníci se zapojili do celé řady činností, které souvisejí s postupnou obnovou fary a jejího okolí. Velká část práce se odehrávala v starém sadu, kde bylo potřeba vyplít bující plevely, aby se zabránilo jejich vysemeňování a sad mohl znovu získat svou přehlednost a vitalitu.
Jedním z nejvýraznějších momentů byla práce ve staré stáji. Ta nebyla přibližně dvacet let vykydána, a tak se z jejího vyklízení stala akce, kterou jsme s trochou humoru nazvali „Augiášův chlév“. Výsledek však stál za to – prostor, který byl dlouho zapomenutý, se znovu otevřel dalším možnostem využití.
Největší díl práce se odehrál na místě bývalého zbořeniště. Plocha byla již dříve odbagrována, ale bylo nutné ji důkladně dočistit od kamenů. Právě zde vzniká prostor pro budoucí zeleninovou zahrádku. Plocha byla nejprve zavezena slámou a hnojem, aby se postupně obnovila kvalita půdy. Následovaly dva dny práce při kátrování odbagrované zeminy, kdy se z hlíny pečlivě třídily kameny. Ty budou později využity při stavbě kamenných zídek a dalších drobných staveb v areálu fary.
Na závěr jsme vyklidili také několik místností ve faře a připravili je tak pro postupnou stavební rekonstrukci. Byla to práce zdánlivě prostá – odnášení starých věcí, třídění materiálu, zametání prachu –, ale právě tyto malé kroky často rozhodují o tom, zda se dům může nadechnout k další etapě svého života.
Společná práce byla někdy fyzicky náročná, ale provázela ji dobrá nálada a radost z toho, že se na jednom místě potkali lidé z různých zemí a dokázali vytvořit něco společného. Každý vypletý kus země, každý přenesený kámen a každá vyklizená místnost se tak staly malým příspěvkem k obnově domu, který tu stojí už po staletí – a který díky těmto setkáním znovu nachází svůj život.
