Staré domy mají zvláštní schopnost uchovávat paměť. Někdy ji čteme ve vrstvách omítek, jindy v kamenných zdech. A někdy ji dokáže prozradit samotné dřevo, z něhož je stavba vytvořena.
Na faře jsme si proto letos v říjnu nechali provést dendrochronologický výzkum dřevěných konstrukcí. Jde o metodu, která umožňuje velmi přesně datovat stáří dřevěných prvků ve stavbách. Princip je překvapivě jednoduchý a zároveň velmi přesný. Do trámu se navrtá úzká sonda, z níž se odebere malý váleček dřeva. Ten pak odborníci zkoumají podle letokruhů – tedy podle ročních přírůstků, které strom během svého života vytvářel.
Každý rok zanechává ve dřevě svou stopu. A právě podle charakteristického rytmu těchto letokruhů lze určit nejen stáří dřeva, ale často i přesný rok, kdy byl strom pokácen. Pokud se podaří zachytit i poslední letokruh pod kůrou, lze velmi přesně říci, kdy byl strom použit pro stavbu.
Vzorky jsme odebírali z několika nosných prvků krovu a stropních konstrukcí. Dřevo, z něhož jsou tyto části fary postaveny, je převážně ze smrku a z borovice – tedy ze stromů, které byly v minulosti běžně využívány jako stavební materiál.
Samotné odběry působí trochu nenápadně. Do starého trámu se zavrtá tenký vrták, odebere se úzký vzorek a otvor se opět zakryje. Pro konstrukci je to téměř nepostřehnutelný zásah. Pro poznání historie domu však může jít o velmi důležitou stopu.
Teď už zbývá jen čekat na výsledky. Jsme docela napjatí, co nám dřevo o minulosti fary prozradí. Každý takový výzkum totiž může zpřesnit představu o stavebním vývoji domu a někdy přinese i překvapení.
A právě to se stalo i v našem případě. Výsledky nás docela překvapily.