Pomalu dokončujeme rekonstrukci původní chodby fary, která v našem fenomenologickém konceptu domu dostala jméno Limina – prahy. Když jsme s opravou začínali, vůbec jsme nepředpokládali, že se právě tato nenápadná komunikační místnost stane jedním z výrazných prostorů fary. Po odstranění novodobé kachlové dlažby jsme pod ní objevili původní cihlovou podlahu a pod ní mocný, bohužel dosti vlhký násep, který bylo nutné odkopat. Dnes už opravená místnost pomalu získává svou definitivní podobu.
Limina nejsou místem pobytu, ale místem přechodu. Člověk zde opouští jeden prostor, aniž by ještě vstoupil do druhého. Práh je hranicí, ale zároveň spojením – okamžikem, kdy se mění způsob našeho bytí v domě. Zvenčí vstupujeme dovnitř, z veřejného prostoru do intimnějšího, z pohybu do zastavení. Chodba proto není jen praktickou spojnicí místností. Je prostorem naladění a očekávání.
Právě zde si také silněji uvědomujeme, že dům není souborem izolovaných pokojů, ale sledem přechodů. Limina člověka vedou, zpomalují a připravují na prostor, který následuje. V našem případě se odtud vstupuje mimo jiné do Memorie a Hospitia – a každý z těchto kroků znamená překročení dalšího, skutečného i symbolického prahu.
Při obnově jsme se snažili v maximální možné míře zachovat původní barevnost i ornamentální a tvarovou výzdobu. Pouze centrální stropní motiv se nedochoval natolik, aby jej bylo možné přesně rekonstruovat, a byli jsme proto nuceni jeho podobu citlivě domyslet. Také cihlová podlaha si vyžádala určitou změnu. Původních cihel se nedochoval kompletní počet, řada z nich byla rozbitá a část jsme museli drobně doplnit. Abychom se vyhnuli množství dořezů na kratších stranách místnosti, obrátili jsme původní směr kladení a zvolili průběžnou podélnou skladbu.
Výsledek tak není rekonstrukcí ve smyslu návratu k jedinému přesnému okamžiku minulosti. Je spíše pokračováním příběhu prostoru – s respektem k tomu, co se dochovalo, a s přiznanou přítomností dnešní vrstvy. Limina zůstávají tím, čím byla vždy: místem, kterým se prochází. Jen dnes už možná trochu lépe víme, proč má smysl se v něm na chvíli zastavit.
