Pozemek je konečně jakž takž vyčištěný. To, co ještě nedávno působilo opuštěně a zanedbaně, začíná získávat tvar a řád. Mizí chaos, objevuje se prostor. Na první pohled je znát, že se tu něco děje – a že to má směr. Začínáme zúrodňovat. Půda, která byla dlouho přikrytá nánosy, se znovu nadechuje. Oráme první políčka, připravujeme záhony a zkoušíme navázat na rytmus, který tu kdysi byl samozřejmostí. Není to návrat zpátky, spíš nové uchopení něčeho starého.
A poprvé si troufáme i otevřít vrata. Přijímáme první návštěvy. Je to nenápadný, ale důležitý moment – sdílet místo, které se ještě nedávno stydělo samo za sebe. Teď už má co ukázat, i když je pořád na začátku. Představa autarktního, trvale udržitelného života přestává být jen snem. Pomalu, krok za krokem, se proměňuje ve skutečnost. A my se těšíme na chvíli, kdy z tohohle místa poprvé opravdu „něco zobneme“.
