Roztál sníh a spolu s ním se odkryla realita v plné nahotě. Stojíme nad spadlou střechou stodoly a místo zimního ticha přichází čas rozhodování. Přemýšlíme, měříme, skládáme v hlavě jednotlivé kroky – jak bezpečně rozebrat konstrukci, jak naložit s eternitem, jak dostat ven vše, co zůstalo uvnitř uvězněné. Už to není jen o práci rukama, ale o plánu, který musí držet pohromadě stejně jako kdysi ta střecha.
Letos chceme udělat zásadní krok: zbavit pozemek i všechny budovy všeho, co sem nepatří. Dáváme dohromady postup, propojujeme síly, techniku i čas. Co odkopeme, musíme odvézt. Co odvezeme, musíme roztřídit. Co roztřídíme, musí definitivně zmizet. Není to malý úkol, ale poprvé máme pocit, že jednotlivé části začínají zapadat do sebe. A právě v tomhle tichém „mudrování“ se rodí práce, která bude mít letos skutečný směr. Musíme se trpělivě propracovat k bodu nula, bude to ale dost trvat.