I když se to ještě úplně nezdá, sny už pomalu začínají dostávat první obrysy. Zatím jen takové, aby bylo možné je alespoň pojmenovat. Tato část zahrady proto dostala své jméno: Hortus saxorum – Zahrada kamenů. Je kolem toho hodně běhání, posouvání, zvedání a převážení. Kameny se hledají, otáčejí, zkouší se jejich místo. Velké balvany se přesouvají znovu a znovu, dokud nezačnou vytvářet přirozený tvar. Naštěstí je k dispozici bagřík – a syn, který s ním umí zacházet.
Zatím je to spíš práce než zahrada. Půda je chudá, ostatně co také čekat od místa, kde zůstaly zbytky rozbagrované stodoly. A vlastně je to tak v pořádku. Tady se nebude nic rozmazlovat. Tento prostor má patřit suchu, větru a slunci. Rostlinám, které si dokážou poradit samy a nebudou potřebovat neustálou péči. Všechno je teprve na začátku. Hrubé obrysy, několik prvních rozhodnutí a spousta otazníků. Na jaro je objednáno asi šedesát druhů skalniček, které by měly postupně najít své místo mezi kameny. Těšíme se na jejich přivítání a sázení.
Zbytek ukáže čas – podle toho, co obstojí. A kdo ví. Možná tu jednou mezi kameny poteče i malý potůček.