Vidět kvetoucí a prosperující zahradu uprostřed ruin chce kus fantazie a pořádnou dávku trpělivosti. Na svět se ale nemusíme dívat jen takový, jaký je – můžeme k němu přidat i vlastní ruku, aby byl takový, jaký by být mohl.
Z kamení a suti se nám pomalu rýsují obrysy bohatého biotopu skalky. Místo, které ještě nedávno připomínalo jen rozpadlé dvory a zarostlé kouty, začíná žít. Objevují se květiny, přilétá hmyz – a velká radost: už se tu zabydlely ještěrky zelené. (Fotku zatím nemáme – jsou rychlejší než naše objektivy.)
Dnes jsme na místo usadili starou žulovou kamenku. Její doprava byla malým časovým paradoxem: moderní síla bagru se spojila se starým uměním přesouvání těžkých kamenných bloků. Když se člověk dotkne takového kusu kamene, snadno si uvědomí, jak obdivuhodná byla práce dávných kameníků – lidí, kteří dokázali z tvrdého kamene vytesat věci jemné, přesné a trvanlivé.
Kamenky – kamenné nádoby tesané z jednoho bloku – mívaly v hospodářství mnoho funkcí. Sloužily jako napajedla pro zvířata, k zachytávání vody, někdy i jako nádoby pro domácí práce na dvoře. Byly pevné, jednoduché a vydržely generace. V krajině kolem Sedmihoří se navíc kameníci po staletí živili právě zpracováním místní žuly – z jejich rukou vznikaly nejen stavební kameny a schody, ale i tyto praktické nádoby, které byly součástí každodenního života venkova. Jednou do naší kamenky poteče voda. A pokud máte bujnou fantazii, klidně si to už teď zkuste představit. Jednou sem totiž bude ústit malý potůček, který bude pramenit na střechách okolních budov. Dešťová voda se postupně svede do tohoto místa a stane se součástí živého systému zahrady.
Na první pohled to možná zní trochu bláznivě. Jenže my na faře máme pro bláznivé nápady slabost. Po vzoru Erasmus Rotterdamský totiž věříme, že bláznivost má své místo ve světě – zvlášť ta, která vzniká z tvořivosti, radosti a víry, že svět může být utvářen i podle našich představ. A ještě jedna věc dnes stojí za zmínku. Dělat tuhle práci společně se synem je pocit, který se nedá přepočítat na hodiny ani na peníze. Celý dnešní výkop a usazení kamenky dokumentovala Miládka – naše punkevní řeka, která do celého toho snažení přináší energii, trpělivost a život.
Zahrada zatím není hotová. Je to spíš příběh v pohybu. Bude ještě potřeba pár propocených triček a prodřených rukavic. Ale už teď je jasné, že z kamení a suti může vyrůst místo, kde voda, kámen, rostliny i lidé znovu najdou společnou řeč.
