Nechali jsme si zpracovat archivní rešerši k dějinám naší fary. Za tuto pečlivou práci srdečně děkujeme Západočeskému institutu pro ochranu a dokumentaci památek. Každý podobný průzkum je pro nás malým svátkem: dům znovu promlouvá a vydává další ze svých tajemství.
První písemná zmínka o faře pochází z roku 1677. Zpráva tehdy hovoří o zachovalém sídle duchovního, které se nacházelo patnáct kroků od kostela. Jde o drobnou, ale nesmírně cennou větu — několik slov, v nichž se náhle otevře konkrétní obraz dávného místa, jeho uspořádání i každodennosti.
Jedním z nejcennějších pramenů se ukázala být kostelní kniha z let 1688–1716, která zachycuje některé stavební úpravy fary. Poměrně podrobné informace pak přináší také kostelní kniha z roku 1739, v níž jsou zaznamenány stavební výdaje. Právě tehdy začíná naše fara získávat svou novější, „modernější“ tvář.
Velkou radost nám přinesl objev stavebního plánu z roku 1823. Tento jedinečný dokument zachycuje faru ještě před pozdější dostavbou křídel v prvním patře a ukazuje podobu domu s mansardovým typem patra i střechy. Je to mimořádně cenné svědectví o vývojové fázi stavby, kterou už dnes na vlastní oči nespatříme.
Svou konečnou stavební podobu získala fara v roce 1860, kdy byl rekonstruován krov a dostavěny místnosti v prvním patře. Díky archivní rešerši se tak daří poměrně pečlivě sledovat jednotlivé etapy rekonstrukčních a stavebních zásahů, které daly domu jeho dnešní podobu.
Přesto zůstává jedna podstatná otázka stále otevřená: kde přesně stála fara ve středověku a v pobělohorském období? Víme, že první zmínka o Semněvicích pochází už z roku 1264, kdy je připomínán Petrus de Zemnawitz. Existence zdejší fary je pak doložena zápisem v registru papežského desátku z roku 1369. Jde vůbec o nejstarší známou zmínku o semněvické farnosti a obydlí faráře.
Ve 14. století patřila ves kapitule sv. Apolináře v Praze. K dalším významným držitelům patřil Racek z Týnce, později páni z Ronšperka. V 16. století se ves ocitla v držení Lobkoviců, jimž bylo panství po Bílé hoře konfiskováno. Roku 1622 koupil panství spolu se Semněvicemi Maxmilián z Trauttmansdorfu a tento rod zdejší panství spravoval až do roku 1945.
Archivní rešerše nám tedy přinesla mnoho cenných odpovědí, ale také nové otázky. A to je na podobném pátrání krásné: čím více dům odhaluje, tím více nás učí pozornosti. Uvidíme, jaké další informace přinese archeologický průzkum nádvoří fary, který je plánován na letošní jaro. Možná právě země pod našima nohama dopoví to, co archivní prameny zatím nechávají otevřené.