Na první pohled to dnes možná nevypadá nijak výjimečně. Kus půdy za farou, několik řádků zeleniny, mladé rostliny obrácené za sluncem a hlína, která pomalu začíná znovu dýchat. Jenže ještě před třemi lety zde neleželo políčko, ale navážka suti ze zbořené stodoly a pozůstatky hospodaření bývalých státních statků. Tvrdá, překátrovaná zemina, plná kamenů, cihel, kovů, plastů, provázků z balíků sena a slámy a stop dávného provozu. Po třech letech práce se však podařilo něco, co nám dělá velikou radost — místo bylo postupně revitalizováno a dnes už zde vzniklo plnohodnotné políčko.
Není to ale konec práce. Spíše začátek dlouhého procesu. Půda je stále chudá a unavená, a ještě mnoho let bude potřebovat péči, trpělivost a organickou hmotu. Postupně mulčujeme, přihnojujeme kompostem, zapravujeme posekanou trávu, listí i další přírodní materiály, aby se zem znovu stala živou. Taková obnova nejde uspěchat. Půda má vlastní rytmus a člověk se při tom učí pokoře. Kdysi mě fascinoval film Kráva, především motiv vytrvalosti, s níž postava Radka Holuba nosila putny zeminy na své horské políčko. Ta téměř absurdní, ale hluboce lidská vytrvalost. Člověk proti kamení, svahu, počasí i vlastní únavě. A možná právě na toto jsme si během posledních let mnohokrát vzpomněli. Toto malé políčko za farou je tak trochu naším vlastním testem podobné vytrvalosti. Zároveň jde o další z téměř dokončených dílků postupné proměny fary a přilehlých pozemků v duchu trvale udržitelného rozvoje jako snahy vrátit místu život, smysl a schopnost přirozeně fungovat.
A co letos na políčku roste?
- přibližně 60 sazenic rajčat,
- kolem 40 kusů mochyně peruánské,
- asi 50 papriček různých druhů.
- cukety, patizony, dýně
Zkoušíme především, co dokáže vyrůst na přímém slunci bez fóliovníků a skleníků, jen s pomocí půdy, vody, mulče a trpělivosti. Něco možná nevyjde. Něco překvapí. Tak už to v zahradě bývá — člověk nikdy nepěstuje jen rostliny, ale i schopnost přijímat nejistotu. Až tedy v létě přijedete do Semněvic na faru, velmi pravděpodobně neodjedete s prázdnou. Pokud bude úroda přát, něco dobrého si odvezete s sebou. A možná i malou připomínku, že i půda, která dlouho vypadala mrtvá, se může znovu probudit k životu.
