Pouštíme se do jarní orby a poprvé skutečně otevíráme půdu, která dlouho ležela ladem. Úhor má svou paměť – tvrdý, slehlý, místy zarostlý. Věděli jsme, že to půjde, ale taky že to nebude úplně zadarmo. Naše Terra Vari by to zvládla, o tom není pochyb. Jen by to stálo dost sil, času a pravděpodobně i pár upřímných slov směrem k nebi.
Poprosili jsme proto souseda Václava – a on přijel. Se silnějším strojem, s klidem někoho, kdo ví, co dělá, a s ochotou, která se nedá koupit. Během chvíle se pole začalo měnit. Hlína se obrací, dýchá, otevírá se. Najednou to není jen plán na papíře, ale skutečný začátek. Jsme vděční za tuhle sousedskou pomoc – i díky ní letos poprvé ochutnáme něco, co vyroste přímo tady, na našem semněvickém políčku.
